Patnáct let samoty

Dva přátelé sedí v kavárně. Jeden z nich čte noviny, a ten druhý se na něho zlobí: „Jak, prosím tě, můžeš číst noviny, když na tebe mluvím?”
„Velmi snadno. Mám totiž cvik z dvacetiletého manželství.”

Mezi kamarády: „Dneska je to takovej ospalej den...”
„Máš pravdu, taky bych se s někým vyspal.”

Lord: „Tohle byla nejhorší golfová hra v mém životě.”
Mladík nosící mu hole: „Chcete snad říci, sire, že jste už někdy předtím golf hrál?”

„Jean, jsem tak smutný,” povzdechl si lord. „Lady odjela na svůj zámeček na Hromový vršek. A to zrovna ve chvíli, kdy jsem dal ze střechy odstranit všechny hromosvody.”
Sluha ho uklidňuje: „Nic se neděje, sire, nejsou hlášeny žádné bouřky. Lady se určitě vrátí zdravá.”
Lord odvětí: „A to mě právě děsí, Jean!”

„Lorde, nezlobte se, že se ptám, ale všiml jsem si, že vždy, když jste s vaším sluhou, mluvíte o lady jako o naší lady a když s vámi náhodou sluha není, zmiňujete se o vaší lady... Mohl byste mi to vysvětlit?”
„Ale nesmíte to nikomu prozradit, drahý příteli.”
„Budu mlčet jako kámen, lorde. To se spolehněte.”
„No dobře. Věřím vám, drahý příteli. Poslouchejte, mám s Žánem takovou dohodu - ve dne je lady moje a v noci jeho. Avšak pořád nechápu, proč o to ten hlupák tolik stál, když lady přes noc stejně jenom spí?”

Dáma se vrací domů a na chodbě narazí na souseda: „Copak, paní Holoubková, proč jste celá v černém?”
„Manžel zemřel.”
„To je mi moc líto. Jak se to stalo?”
„Šel po ulici a přejel ho parní válec.”
„To není možné,” spráskne ruce soused, „co dělal na ulici parník?!”

Lord Henry odjíždí. Na nádraží si vzpomene, že doma zapomněl rukavice. Vrátí se, vejde do pokoje, otevře skříň a vidí tam muže. Vezme rukavice a obrátí se k lady: „Drahá, již několikrát jsem vás upozorňoval, abyste si své věci dávala do své skříně.”

Bohatý lord volá z práce domů a zvedne to sluha: „Nazdar Jeane, jak se vede mojí manželce?”
„Vše je v pořádku, sire. Je v ložnici se svým milencem, jako obvykle.”
„Cože? S milencem? Jeane, chceš si rychle vydělat 100 tisíc liber?”
„Samozřejmě, pane. Co mám udělat?”
„Vezmi pušku a okamžitě je oba zastřel!”
„Hned, pane. Moment.”
Lord slyší kroky, vrzání schodů a pak se z dálky ozvou dva výstřely. Za chvíli se Jean vrátí, zvedne sluchátko a říká: „Tak, už je to hotovo. Co mám udělat s těly?”
„No, hoď je třeba do bazénu na zahradě.”
„Ale pane, my žádný bazén nemáme!”
„Moment! Je to číslo 555 674?”

„Zítra pojedeme na dovolenou,” chlubí se sousedce paní Matásková.
„A kam jedete?” zajímá se sousedka.
„Vždyť vám to říkám - na dovolenou...”

„Lady,” zděšeně vykřikl Jean, „v knihovně je zloděj!”
Paní domu odvětí: „A co čte?”